Tilandsie jsou docela odolné, přesto se můžete i u nich setkat s problémy.
Vysoká vlhkost spolu s chladem mohou opravdu způsobit poměrně rychle hnilobu
středů rostlin.
Já jsem se však spíš setkal s poškozením přílišnou sluneční expozicí.
Některé tilandsie prostě nesnesly intenzivní celodenní sluneční svit.
Projevilo se to nepěkným poškozením listů. Rostliny to sice na rozdíl od
hniloby většinou přežijí, ale může trvat i roky, než zregenerují a vypadají
zase pěkně. Proto dáváme pozor i na jarní slunce za oknem, protože mu kytky v
zimě odvyknou. Případné letnění venku začínáme také opatrně. Hezké je obvyklé
doporučení: „Silné nepřímé sluneční světlo“, ale v principu je to pravda. Moje
tilandsie na zahradě jsou po ránu na přímém slunci cca 4 hodiny denně. Některé pouštní
stříbrné druhy je možné po krátké aklimatizaci nechat i na plném slunci trvale.
Pak je vhodné, aby to bylo ve volném prostoru a ne někde těsně u zdi, kde je
omezené proudění vzduchu a teplota příliš roste. Popálení rostlin sluncem je
nebezpečné v tom, že ho obvykle odhalíme pozdě, až jsou škody značně patrné.
K poškození může dojít i při přehnojení rostlin. Používám běžně prodávané
tekuté hnojivo pro orchideje a bromélie. Oproti návodu ale snižuji pro jistotu
koncentraci na cca 1/4. Hnojivo je pochopitelně nejprve nutné rozředit ve vodě
na rosení či máčení tilandsií. Hnojit stačí 2x za měsíc od jara do podzimu. V
zimě je lépe hnojení vynechat.
Z biologických škůdců jsem před lety zažil invazi a přemnožení třásněnek.
Jsou to velmi malí křídlatí protáhlí broučci různé barvy. Listy mnohých
tilandsií ztmavly, při pozorném pohledu na nich byly malinké tmavé tečky,
výkaly třásněnek. Samotné skoro černé třásněnky se dovedně schovávaly hlavně v
paždí listů a i s ohledem na jejich velikost a noční život docela dlouho trvalo,
než jsem našel tuto příčinu chřadnutí kytek. Měl jsem obavy, abych postřikem na
chemii citlivé tilandsie nepoškodil. Po konzultaci s fytopatologem jsem s
obavou použil insekticid Karate. Efekt byl stoprocentní a rostliny neutrpěly
žádnou újmu. Faktem je, že tento preparát by s ohledem na škodlivost nebylo
vhodné aplikovat v zimě, když jsou tilandsie někde v bytě.
Loňskou zimu jsem pozoroval, že u některých tilandsiích dochází k lysání,
respektive ke ztrátě trichomů. Až jednou při rosení rostlin jsem objevil dvě
píďalkovité tenké hnědé holé housenky, velké tak 3 - 4cm. Ty jsem zřejmě donesl
na tilandsiích ve formě vajíček ze zahrady. Housenek jsem se zbavil bez toho,
že by se mě škůdce podařilo přesněji určit. Tilandsie byly tak znetvořeny, že
jsem jich nakonec část vyhodil do kompostu.
Letos se situace začala opakovat, hned po přenesení domů jsem našel stopu
povrchového požeru na tilandsiích. Docela mě to vyděsilo a rozzlobilo. Vzal
jsem velké trsy tilandsií, ve kterých jsem předpokládal škůdce a potopil je do
vaničky s vodou. Máchal jsem je, jak při velkém prádle, ale na žádnou housenku
jsem nenarazil. Už jsem to chtěl vzdát, když na hladinu vesele vyplaval malý
šneček, průměru tak 6 mm. Za těch pár dní nadělal na svoji velikost docela dost škod.
A posledním, dost kuriózním škůdcem mých tilandsií, byla docela obyčejná
sýkorka. Jednou v létě se rozhodla, že mi tiladsie prostě jen tak rozklove.
Kdybych nezakročil a nezakryl tilandsie nějakou záclonou, tak z nich snad nic
nezbylo. Nevím, proč to sýkorka dělala, hnízdo si nestavěla, semínka tam nebyla,
prostě jen tak zuřivě klovala, až listy lítaly. To se stalo ovšem jen jednou,
možná to byl pouze nějaký psychicky narušený jedinec.
Považuji za důležité se zmínit ještě o jedné hrozbě pro tilandsie. Obecně se
uvádí, že měď, zinek a bór jsou pro tilandsie vysoce toxické. Přesto neustále
někdo nabízí na webu úžasné postřikovače z mědi nebo mosazi a aranžuje tilandsie
do měděnýcn trubek. Vyjímku bych připustil u tenkých měděných drátků, které
pocházejí z různých relé a transformátorů. Jsou měkké a lze jimi dobře a
nenápadně navázat rostlinu třeba na větev. Lak používaný pro jejich izolaci je
obvykle velmi kvalitní a nedovolí uvolňování sloučenin mědi. Ale jinak se mědi
zdaleka vyhněte.