Množení tilandsií

Každý pěstitel poté, co zjistí, že se mu možná podaří získanou květinu udržet při životě, zatouží ihned po přechodu na další level. Tím je rostlinu také úspěšně rozmnožit. Existují v podstatě dvě základní možnosti, když pomineme nějaké extravagantní meristémové experimenty. Pokud potřebujeme opravdu hodně rostlin a máme spoustu času, pak je jediná správná cesta generativní množení, tedy výsev semen. Druhá cesta je skromnější a tou je vegetativní množení pomocí odnoží.

Začnu tím vyséváním semínek a nebo spíš tím, proč se do toho raději nepouštět. Tilandsie stejně jak pomalu rostou, tak stejně dlouho vytvářejí květy a ještě déle trvá, než semena v tobolkách dozrají. Pokud ovšem nějaká semena jsou. Většina tilandsií je alogamická (cizosprašná). Pro opylení musí být dvě rostliny současně kvetoucí a tyto rostliny musí být nepříbuzné. To znamená, že nesmějí vzniknout vegetativním množením ze stejné matečné rostliny. To už jsou podmínky docela obtížně splnitelné, pokud se člověk nevěnuje kytkám komerčně.

Ovšem, připouštím, jsou také tilandsie autogamické (samosprašné), na mnohé není ani třeba sáhnout a tobolky se plně vyvinou samy. Jen si třeba rok počkáte na semena. Jsou trochu podobná pampeliškovému chmýří, je jich velmi mnoho a jsou velice drobná. Ale abyste je probudili k životu, je třeba hodně pozorné péče. Stačí výsev přemokřit a je malér. Když výsev přeschne, je zase malér. Ale nejhorší je mimořádně dlouhá doba, než semenáček doroste do nějaké rozumné velikosti. Dospělá rostlina je pak třeba až za 7 - 10 let a z toho třeba dva roky trvá, než semenáček přestane být značně choulostivý. Pokud má někdo skleník s vhodným mikroklimatem, tak je situace trochu jiná, semenáčky se snáz udrží při životě, ale v interiéru bytu to moc nemá smysl.

Kdysi dávno mi nečekaně tilandsie vyrostly na plastové trubce obalené kokosovým vlaknem na zahradě. Něco se tam vysemenilo a bylo z toho pár desítek mrňavých rostlinek. Ale s podzimem vzaly za své. Letos mi to zase nedalo. Do malého akvaria jsem nainstaloval nějaká hejblata včetně zářivky, vlhkoměru a ventilátoru a vysel semínka, tuším T. pseudobaileyi. Pár týdnů to byla fakt evoluce a já měl možnost pozorovat vytváření mikroskopických rostlinek. Jenže pak přišel jakýsi prodloužený víkend a po návratu domů to bylo všechno pryč. Nanorostlinky odešly do chlorofylového nebe steskem po mojí neustálé něžné péči. Já vám to rozmlouvám, ale vím, že to stejně zkusíte. Tak tedy na vaši vlastní zodpovědnost.

Ovšem mimo generativního rozmnožování semeny je tu také rozmnožování vegetativní. Já si pro sebe dělím tilandsie ještě do dvou speciálních skupin. To jsou tilandsie, které odnožují téměř výhradně po odkvětu, a tilandsie, které odnožují průběžně kdykoliv. Pro tilandsie je charakteristické, že po odkvětu mateřská rostlina po nějakém čase uhyne, ale předtím vytvoří téměř vždy několik odnoží. Některé, především stonkové tilandsie, rády a vydatně odnožují kdykoliv. Až mi to občas i vadí, mám raději velké vyvinuté rostliny, než nějaké mrňouse v trsu. Souvisí to možná také s tím, že rostliny jsou až příliš často množeny výhradně vegetativně, vyrůstají v podmínkách nízkého osvětlení a to brání indukci květů.

V tomto kontextu se mi vybavuje skutečnost, že tillandsia albida je jako endemický druh údajně na prahu zániku. Letos jsem jich košík musel hodit do kompostu, protože jsem již nevěděl, co s nimi. Přece s nimi nepoletím kamsi do Mexika, no ni?

Tudíž vegetativní množení těchto kytek spočívá v tom, že jenom odlamujete odnože, když dosáhnou použitelné velikosti, což je tak 1/2 nebo 2/3 velikosti mateční rostliny. A odnože mojí oblíbené tillandsia diaguitensis se vylamují téměř samy. Čím dříve odnož oddělíte, tím déle budete pochopitelně čekat, než vyroste do květuschopné velikosti. Počet odnoží je závislý především na vyspělosti rostliny. Moje nyní kvetoucí T. juncea má pět pěkných odnoží. A drobné T. ionantha mívají tak 2 - 4 odnože. Je třeba si rozmyslet, jestli chci brzkým odlomením získat více malých rostlinek, nebo si raději počkám na menší počet kvalitnějších a větších rostlin. Doporučuji to druhé.

Odnože většinou odlamuji rukou, odříznutí nebo odstřihnutí může být potřebné, hlavně pokud jsou ve stonku vrostlé houževnaté kořeny, kterými bychom mohli stonek roztrhnout. Odnože necháme den dva zaschnout a můžeme s nimi dál běžně pracovat.