Tillandsia

Voda

Světlo

Hnojivo

Choroby a škůdci

Množení

Montáž

Aranžování

Kvetení

Kočky a psi

FAQ

Galerie

Tillandsia and water

Tilandsie a voda

15.12.2020

V příručkách o pěstování tilandsií se obvykle dočtete o naprosté nutnosti používat pro rosení těchto rostlin dešťovou vodu. Někteří autoři v případě jejího nedostatku sahají dokonce po destilované, deionizované nebo kojenecké vodě. To považuji za extrém. Nejen kvůli ceně a dostupnosti. Podle mého názoru není úplná absence minerálů ve vodě pro rostliny optimální ani z fyziologického hlediska.

Doposud jsem používal běžnou městskou vodovodní vodu s celkovou tvrdostí cca 3 mmol/l. Není to žádný zázrak, ale dá se to, tilandsie žijí. Je pravda, že tvrdší voda je občas příčinou bílých usazenin na listech, především na špičkách. Ty pak zasychají a nepůsobí to zrovna esteticky. Ale tvrzení, že běžná voda v krátké době zcela ochromí trichomy a celý mechanizmus příjmu vody rostlinou, považuji za neobjektivní a přehnané. Minerální krusta se objevuje především na špičkách listů, a přestože se to nikde neuvádí, mám pocit, že to není způsobeno jen vysycháním kapek na koncích listů. Vypadá to, jako kdyby rostlina nadbytečné minerály dokázala na místech, kde ji to nejméně vadí, ve větším množství vylučovat nebo shromažďovat. Je to ovšem pouze moje nepotvrzená domněnka, kterou dávám k prozkoumání.

O tom, že jsem doposud kropil tilandsie výhradně vodovodní vodou, často sprchou ve vaně, hovořím proto, protože ne každý má možnost dělat si zásoby dešťové vody na zimu. Kdo bydlí v paneláku, nejspíš ví, o čem mluvím. Ostatně dešťovka ve městě bývá často natolik znečištěná, že bych ji na kytky asi nedal. Delší skladování dešťové vody není také bez problémů a někdy to končí nevábnou břečkou, kterou rozhodně není radno rozprašovat po bytě.

Mohu se tilandsiím nyní více věnovat než dříve, a proto jsem letos nějakou dešťovou vodu začal používat. Tím myslím používání na rostliny v bytě. V létě jsou na zahradě a deště si užívají do sytosti. A teď zrovna zkouším dešťovou vodu míchat s vodou, získanou z elektrického kompresorového odvlhčovače, který používám na chalupě. Ta je vcelku čistá a bez jakéhokoliv zápachu.

postrikovac Asi by stálo za to zkusit třeba kondenzovanou vodu z domácí sušičky prádla. Tu doma nemám, ale pokud voda z ní není plná odorantů z pracích prostředků, tj. není cítit jako parfumerie, tak bych to určitě zkusil. Jen bych přidával malou kapičku tekutého hnojiva na Orchideje a Bromélie, protože nevím, jak moc „destilovaná“ a bez minerálů tato voda je. Druhou možností je míchat kondenzát s vodovodní vodou třeba 1:1 až 2:1. Pere každý a problém vhodné vody pro tilandsie by byl vyřešen nejspíš jednou pro vždy. Budu rád, když to někdo vyzkouší a dá mi vědět.

Jak jsem zmínil, momentálně se snažím používat opravdu měkkou vodu, uvidím, jak moc se to projeví na růstu mých kytek. Dokonce jsem si objednal měřič vodivosti vody, kterým se dá do určité míry zjišťovat množství solí ve vodě rozpuštěných. Nezaškodí otestovat i tu dešťovou vodu, není zcela jasné, co se do ní v atmosféře pochytá. A pak bych si chtěl ujasnit, do jaké míry změkčí vodu třeba běžné a občas doporučované převaření.

Tilandsiím nestačí jen takové šplíchnutí vodou jednou za čas. Je dobré je ponořit třeba na půl hodiny do nádoby s odraženou vodou nebo je postříkat tak, aby byly dokonale a dostatečně dlouho smáčeny. Já je vždy stříkám poctivě několikrát za sebou, aby vodu opravdu nasály. Většinou je nechávám ještě tak hodinku mokré ve vaně.

V zimě rosím svoje tilandsie velkým pětilitrovým postřikovačem výhradně v koupelně. Jinak bych měl vše kolem těchto kytek rozmáčené, plesnivé a nemohl bych jim dát tolik vody, kolik potřebují. Běžný půllitrový plastový postřikovač se zničí opotřebováním ve velmi krátké době.

Přezimuji tilandsie v chladnějších prostorách (cca 12 - 15 stupňů Celsia), abych alespoň částečně kompenzoval nedostatek světla. Tomu je třeba přizpůsobit četnost zavlažování. Velmi dbám na to, aby byly tilandsie před návratem do chladných prostor suché. Je to trochu paradoxní, nejprve je hodinu rosím ve vaně, abych je pak dvě hodiny sušil stolním ventilátorem, který nás v létě zachraňoval před horkem. Je to však důležitá prevence před hnilobou.

Režim a četnost zalévání tilandsií si musí každý vyzkoušet podle svých podmínek a druhů rostlin. Nelze dát přesný návod. V létě venku, když občas zaprší, je to prakticky bez starostí a péče. Za teplých letních dnů můžete také rosit třeba od rána do večera každý den. Kytky budou jenom vděčné. Jiná situace je však v případě řady deštivých a chladných dnů. To pak raději tilandsie před deštěm chráním. Hrozí hniloba a setkal jsem se i s plísní na listech. V zimě záleží především na teplotě, v jaké jsou tilandsie udržovány. Tady musíte uplatnit trochu citu pro rostliny a pozorně je sledovat. Signálem je především vadnutí listů a jejich případné kroucení nebo stáčení do ruličky. Interval rosení v zimě se může pohybovat v rozmezí cca 1x až 2x týdně. Ale jednoznačné pravidlo neexistuje.

Nudíte se? Pořiďte si ... měřič EC a TDS.

31.12.2020

Dříve byly měřiče vodivosti, tak zvané konduktometry, záležitostí spíše laboratoří a průmyslových provozů. Avšak důraz na zdravý životní styl a rozvoj koníčků jako je akvaristika, teraristika a pěstování různých exotických rostlin přinesl svoje ovoce. Při hydroponickém pěstování je EC metr také dobrým pomocníkem. Dík obrovskému pokroku elektroniky dnes existuje spousta cenově snadno dostupných přístrojů pro domácí použití. Jeden jsem před pár dny získal a hned jsem si s ním pohrál, abych se dozvěděl něco nového. Nejprve co znamenají zkratky. EC je zkratka pro electrical conductivity - elektrickou vodivost, ovšem správný výraz by měl být měrná elektrická vodivost. Nebudeme úzkoprsí a v dalším textu bude zjednodušeně výraz vodivost většinou znamenat měrnou elektrickou vodivost. Druhá zkratka TDS znamená total dissolved solids - celkové rozpuštěné pevné látky Vynechám detaily, kdo chce být opravdu expertem, tak si potřebné jistě vyhledá.

Ale pár skutečností vám chci přiblížit, aby jste se nehonili za chimérami. Pro měření parametrů vodních roztoků, což je i pitná voda , se často používají dva přístroje. Jsou jimi již zmíněný konduktometr a pak pH metr. Také jednoduchý pH metr je možné nyní koupit v kdysi nemyslitelných cenách pod 200Kč. Přináší to však několik problémů. pH metr je třeba poměrně často kalibrovat. Podle způsobu použití i třeba jednou týdně. Kalibrace vyžaduje speciální pufrovací roztoky včetně precizní a velmi čisté práce. Bez dobré kalibrace jsou získané údaje vesměs nepoužitelné. A platí to i pro kvalitní profesionální přístroje, které jsou v naprosto jiných cenových relacích. Velký problém je také s měřením pH vody s velmi malým množstvím rozpuštěných látek, která mě právě zajímá nejvíc. A v neposlední řadě i když budete ukládat pH metr do speciálního uchovávacího roztoku, tak měřící elektroda v lepším případě do roka a do dne stejně přestane správně fungovat. Chci tím prostě naznačit, že vás nejspíš pH metr v krátké době přestane bavit a hned nato přestane i měřit.

conductometer Měřič vodivosti je na tom podstatně lépe. Jeho stabilita bude s ohledem na princip měření pravděpodobně podstatně vyšší. Nevyžaduje prakticky žádnou údržbu a měření s ním je velmi jednoduché a rychlé. Takový konduktometr by měl být vybaven čidlem pro měření teploty, protože vodivost závisí na teplotě. S každým stupněm nárůstu teploty se totiž zvýší vodivost daného roztoku přibližně o 2%. A to je hodnota, kterou je již vhodné kompenzovat. Běžně bývá k dispozici rozsah měření 0 - 9999 uS/cm, který bohatě vyhoví pro obvyklá měření vody. Pokud má někdo mořské akvárium, tak bude potřebovat rozsah podstatně větší. Vodivosti různých roztoků se dají dohledat, konduktometrie je široký a využívaný obor.

Já se ale vrátím k tomu prostému měření obyčejné vody. Není snad měřič vodivosti , který by také neprezentoval údaj TDS, tedy množství rozpuštěných pevných látek ve vodě. Je to velmi módní veličina v souvislosti s tím, že si pár lidí usmyslelo, že jediná zdravá voda pro lidstvo je voda destilovaná. Nehodlám o tom filozofovat, protože je to vcelku nebezpečný nesmysl. Ale vidím tu jiný aspekt. Možná můžete svému konduktometru věřit udávané hodnoty vodivosti, ale údaje o TDS berte jako velmi pochybné a nedůvěryhodné. Vysvětlení je prosté. Vodivost přístrojek změří relativně snadno , ale měřit množství rozpuštěných látek je nad jeho síly. Prostě to neumí i když tvrdí opak. Řeší se to velmi jednoduše. Displej se dá přepnout z měření EC na měření TDS, ale ve skutečnosti dojde jenom k aplikaci bulharské konstanty. Vypadá to nějak takto:

TDS [ppm] = EC [uS/cm] x B ; přičemž B = 0,5 - 0,9

Ten můj měřáček při přepnutí prostě vydělí naměřenou hodnotu vodivosti dvěma a odprezentuje to jako TDS. Použít vodivost pro výpočet množství nějaké rozpuštěné látky ve vodě je možné pouze v případech, kdy se jedná jen o jednu látku a zároveň víme o jakou. A tyhle informace u běžné vody nemáme. Jedná se obvykle o slabý roztok mnoha různých látek a na tom si prakticky všechny „měřiče“ TDS prostě vylámou zuby.

Pokud jste z výše uvedeného dospěli k závěru, že konduktometr je stejně málo platným pomocníkem v domácnosti jako pH metr, tak s vámi nemohu souhlasit. Sice nedovede provádět chemické rozbory vody, jak se nás někteří prodejci snaží přesvědčit, ale vcelku spolehlivě pozná vodu s nízkou vodivostí. Jeho obsluhu zvládne i malé dítě a je vždy bleskově připraven při ruce.

Ono se to má asi tak. Když naměříte vysokou vodivost vody, pak může být tato voda buď tvrdá nebo měkká, která obsahuje látky s vysokou vodivostí. Ovšem když naměříte nízkou vodivost, pak máte prakticky záruku, že se jedná o měkkou vodu. A o měkkost vody, alespoň u tilandsií, nám jde.

Přesnost měření vodivosti se běžně udává u těchto malých konduktometrů 2%. Vypadají téměř všechny stejně, ale zjistil jsem, že některé mají i možnost kalibrace. Ta u mého strojku chybí. Není to zásadní, ale jsem hračička a ke kalibraci potřebný chlorid draselný není zas tak nedostupný.

Nový šťastný majitel konduktometru nejprve zamíří k vodovodnímu kohoutku. Vodu byste měli nejdřív alespoň 2 minuty nechat volným proudem odpustit a teprve pak odebrat vzorek. Také jsem měl problémy s docela se měnícími hodnotami. Podle mého názoru je to vliv rozpuštěných plynů, především CO2. Tenhle kysličník uhličitý ovlivňuje znatelně vodivost vody a jak se z vody uvolňuje, tak se vodivost postupně mění. Alespon tak si to vysvětluji já. Nejspíš je vhodné nechat kohoutkovou vodu v láhvi přes noc temperovat a teprve pak měřit. Měl jsem v lahvích nějakou dešťovou vodu a vodu z odvlhčovače. U této vody byl údaj stabilní a bylo znát, že se jedná o velice čistou vodu, protože vodivost u některé byla i 8 uS/cm. To už je jak z reverzní osmózy. Dešťovka to asi nebyla, tak nejspíš ten kondenzát z odvlhčovače.

Dlouho jsem se chystal na test, jaký vliv má převaření vody na její tvrdost. Zatím nemám úplně objektivní závěry, ale mám pocit, že to moc nefunguje. Ale možná jsem nevařil dostatečně dlouho a dostatečně intenzivně. Několikrát převařená voda i po důkladném odstátí vykazovala prakticky stejnou vodivost jak před vařením. To už bych rovnou mohl kupovat destilovanou vodu za 8Kč /litr a vyšlo by to cenově nastejno a kvalitou lépe.

A na závěr mě napadla ještě jedna myšlenka. To měření TDS není úplně objektivní. Když naměřím vodivost, tak si můžu v Excelu udělat tabulky třeba pro převod na německé stupně tvrdosti a nebude to o nic míň přesné jako to slavné TDS. Ale ten můj geniální nápad tkví v něčem jiném. Rozsah měření vodivosti mám 0 - 9999 uS/cm a rozsah měření TDS je také 0 - 9999 ovšem ppm. A protože u mě platí EC = 2xTDS , tak přepnutím na rozsah měření TDS získám vlastně 2x větší rozsah měření vodivosti 0 - 19 998 uS/cm. Stačí jen údaj TDS vynásobit dvěma. A zdvojnásobení rozsahu měření se již dá považovat za přínos.

1. Voda destilovaná Colorlak4 uS/cmvelmi měkká
2. Voda z odvlhčovače I.70 uS/cmvelmi měkká
3. Voda z vodovodu Brno odstátá300 uS/cmstředně tvrdá
4. Voda dešťová Brno12 uS/cmvelmi měkká

Změkne tvrdá vodovodní voda převařením?

12.01.2021

Vrátil jsem se ještě k experimentu, který by měl říci, jestli má smysl používat na zalévání tilandsií převařenou vodu. Třeba tu, která zbude ve varné konvici po vaření čaje.

Do řádně umytého nerezového hrnce jsem dal odstátou vodovodní vodu, u které jsem naměřil vodivost 340 us/cm. Vodu v nádobě jsem poctivě vařil pod pokličkou 1/2 hodiny. Pak jsem vodu i s nádobou nechal dostatečně dlouho vychladnout na 20 °C. Na hladině se objevil jakýsi poprašek. Nejspíš jsou to nějaké vysrážené uhličitany, ale je jich velmi málo. A pak jsem opakovaně změřil vodivost. Klesla na hodnotu okolo 330 us/cm, tedy naprosto minimálně. Z toho usuzuji, že brněnská voda převařením neztrácí prakticky nic ze své tvrdosti. Používat ji na tilandsie tedy nebude o nic lepší, než použití pouze odstáté kohoutkové vody.

Arrow up